Manželé Eamesovi a skořepinový nábytek

#designové klasiky, #příběh nábytku, #pokračování, pro MinimalistDesign napsala Mariana Kopecká  

Po úspěšných experimentech s ohýbanou překližkou se designérská dvojice začala zabývat vývojem skořepinového nábytku z laminátu, což do té doby byla nepříliš probádaná oblast nábytkářství. Materiál, se kterým dvojice začala pracovat, byl vyvinut za druhé světové války americkou armádou. Původně měl sloužit pro lodní průmysl a nazýval se Zenaloy, což byl v podstatě polyester vyztužený skelnými vlákny.  Práce s laminátem je uchvátila hlavně svým velkým rozsahem možností ergonomického tvarování a velkému barevnému potenciálu. Mezi jeho další výhody patřily příjemné hmatové vlastnosti, statická pevnost v kombinaci s vysokým stupněm flexibility a potencionální možnost masové produkce. Jejich výrobky byly vyráběny pomocí nejmodernějších strojů, za využití hydraulických lisovacích kovových forem určených pro stavbu lodí od výrobce Zenith Plastics.


Po válce vznikla velká poptávka po finančně méně náročném bytovém zařízení. Za tímto účelem Muzeum moderního umění v New Yorku uspořádalo v roce 1948 soutěž Low-Cost nábytkového designu, což byl impulz pro návrh prototypu židle La Chaise, která se posléze stala neochvějnou ikonou organického designu. Inspirací pro tento návrh jim byla socha od francouzského výtvarníka Gastona Lachaise. Při vytváření názvu židle využili vtipnou významovou slovní hříčku a židli pojmenovali La Chaise, což v překladu znamená jednoduše židle. Zde velmi dobře využili tvarový potenciál nového materiálu, který umožnil, že podoba židle dokázala kopírovat křivky ženského těla Lachaisovi sochy. Tento solitérní nábytkový kus je oblíbený také, protože umožnuje vysokou uživatelskou variabilitu. Židle byla zajímavá nejen pro jednolitost své formy, minimalistický ráz, ale také protože její povrch byl ponechán odkrytý a nečalouněný, což bylo do té doby neobvyklé. V roce 1950 se tento výrobek začal sériově vyrábět společností Zenith, pro společnost Herman Miller, která ji v témže roce nabídla k prodeji. Následně na to byla La Chaise zahrnuta do sbírky Muzea moderního umění v New Yorku.

 

Další přírůstky do kolekce nábytku zpracovaných touto technologií na sebe nenechaly dlouho čekat. Zpočátku byly židle k dispozici ve třech barvách: pergamenové, šedé a slonovinové. Později byla paleta barev rozšířena a hned na to navrhnuty i další varianty forem židlí. Brzy poté byl na trh uveden nižší model jídelní židle DAX s kovovou základnou. Dále pak židle DSW což byl model s dřevěnými podnožemi, typ židle DSR známý jako ,,eiffelova věž“ jehož základnu tvoří důmyslně propletená sít kovových drátů a houpací křeslo RAR jehož spodní část byla vyrobena z litého hliníku a dřeva. Všechny typy základen jsou na židle napojeny pevnými gumovými disky, aby byla zachována jejich pružnost. Po tomto úspěchu se řada židlí a křesel rozrostla ještě o křeslo s opěrkami DAR a židle DSX. V průběhu let plastové židle prošly několika změnami: křivka hřbetu se stala více nakloněnou a byly vytvořeny i modely, na které bylo nalepeno čalounění.

 

Plastová křesla Eamesových se mezi designovým nábytkem stala takřka ihned kultovními ikonami s nepřebernou škálou využití. Nakonec své uplatnění našla i ve školách, kancelářích a letištních halách po celém světě.

 

Moto Ray a Charlese Eamesových, které vyjadřovalo jejich postoj k designu a vizi úspěšné budoucnosti moderního minimalistického bydlení ,,Dopřát to nejlepší co největšímu počtu lidí, za co nejmenší cenu“ se v tomto případě bezezbytku naplnilo.



Eames chair


 

 

Manželé Eamesovi a nábytek z ohýbané překližky 

#designové klasiky, #příběh nábytku, pro MinimalistDesign napsala Mariana Kopecká               

Manželé Eamesovi jsou původem Američané, ale svými inovativními postupy dokázali uchvátit celý svět a zdá se, že ani postupem času jejich designové počiny neztrácí na své atraktivitě. Jejich kolekce sedacího nábytku se vyrábí dodnes a jsou oblíbené díky své nadčasovosti a jednoduchosti. Ray a Charles Eamesovi byli takřka ideální dvojicí amerického designu a po Raymondu Loewym snad jeho největší představitelé. Tvořili zejména v 50. letech 20. století a hlavním rysem jejich tvorby byla odvaha experimentovat, která se odráží nejen v jejich netradiční architektuře budov a designu předmětů, ale i v jejich filmové a fotografické tvorbě. Přes čtyřicet let tato novátorská dvojice vytvářela kompaktní policové systémy, rozkládací pohovky, stohovatelné židle a víceúčelový designový nábytek. Všechny tyto produkty se vyznačovaly všestranností a technologickou vynalézavostí.

               

Charles Eames se narodil v St. Louis v Missouri v roce 1907, poté vystudoval architekturu na washingtonské universitě. Následně na to otevřel svoji první architektonickou kancelář, kde se zabýval i designem nábytku. V návrhářství nábytku se začal prosazovat a zanedlouho mu Cranbrook akademie umění v Michiganu nabídla spolupráci. Stal se vedoucím katedry designu, a zde se také později setkal se svou budoucí partnerkou Ray.

   

Ray Kaiserová-Eamesová se narodila roku 1912 v Sacramentu v Kalifornii a v New Yorku studovala abstraktní malířství. Poté odešla právě na Cranbrook Academy, kde se seznámila s Charlesem a právě zde začala jejich dlouholetá spolupráce.

              

V roce 1941 se pár vzal a odjeli spolu do Kalifornie. V té době oba pracují ve filmových studiích MGM v uměleckém oddělení a začínají experimentovat s tvarováním překližky, ze které vyrábějí především sedací nábytek. Manželé Eamesovi se začali o tento typ výroby zajímat po vzoru finského designera Alvara Aalta, který se snažil o tzv. dvojdimenzionální ohyb, Eamesovi se pokoušeli tento princip zdokonalit a vytvořit tzv. trojdimenzionální ohyb. Během války však poklesl zájem o bytové vybavení, proto se začali věnovat navrhování a vylepšování zdravotnických pomůcek pro námořnictvo. V tomto případě využili poznatky ze svého předchozího vývoje a navrhli anatomicky tvarované dlahy a nosítka z vrstvené překližky. Tyto produkty předčily dosavadní produkci a staly se v několika ohledech přelomovými a to hlavně díky svým nízkým pořizovacím nákladům, anatomickému tvarování a lehkosti. Po skončení války se s prohloubenými znalostmi v oblasti práce s ohýbanou vrstvenou překližkou zaměřili na cíl masově produkovat vysoce kvalitní, cenově dostupné produkty. S tímto záměrem vznikl návrh židle s názvem DCM, ze které se brzy stala americká nadčasová klasika. Sedák a opěradlo jsou tvarovány, tak aby odpovídaly konturám každého těla a gumové úchyty umožnují prohnutí židle, což oproti do té doby běžným židlím vytváří vyšší komfort sezení.


Mezi další díla s tímto principem výroby a zároveň jedny z nejlepších děl z produkce této dvojice patří Charlesova vůbec první židle z tvarované překližky s názvem A 3501, navržená ve spolupráci s Eerem Saarinem v roce 1940 pro soutěž Organic in Home Furnishing Musea moderního umění (MOMA), která se stala okamžitým úspěchem. Dále pak otočná čalouněná lenoška s podnožkou – Eames Lounge chair, vyrobena z kombinace přírodních materiálů – oceli, překližky a kůže. Je to téměř dokonalý ,,stroj na sezení‘‘, který vypadá dobře v kancelářích i v soukromých interiérech. A dřevěná lenoška LCW, která Eamesovým svým propojením estetiky a funkčního pohodlí vynesla uznání v podobě ceny od Time magazinu jako nejlepší design 20. Století. Time, ocenil u tohoto produktu hlavně jeho lehkost, pohodlnost a eleganci zaručující nadčasovost.

 židle DCM

 židle LCW

 Lounge Chair - křeslo Lounge

 







 

 

 

 

 

Egg Chair

#designové klasiky, #příběh nábytku, pro MinimalistDesign napsal jakubmuller.cz

Ikona, která nás uchvacuje již přes padesát let. Designováno pro Radisson Blu SAS hotel v Copennhagenu. Když architekt a designér Arne Jacobsen designoval svou Egg chair, inspirací mu byla Womb chair od finského designéra Eera Saarinena. A odměnou mu bylo uznání a definování dánského designu. Vyzkoušel si zde v praxi své teorie o integraci designu s architekturou. Kombinace modernistických ideálů a severské lásky k naturalismu zaujala výrobce Republic of Fritz Hansen natolik, že začala s jeho produkcí. Protože bylo křeslo navrženo speciálně pro SAS hotel, bylo původně vyráběno v limitované edici a jeho cena byla enormě vysoká. Vyšplhala se ve své době na neskutečných 60 000 amerických dolarů.


Arne Jacobsen byl neuvěřitelně činný designér a architekt, který měl široké měřítko tvorby. S jeho relativně malým studiem dokázal navrhovat absolutně vše od čajové lžičky až po hlavní budovu Dánské národní banky. V jeho tvorbě se výrazně projevuje jeho touha být původně malířem – rád navrhoval své objekty v rozličných barvách, ale navrhoval také tapety. Jeho objekty si oblíbli také filmaři z Hollywoodu a rádi je používali ve svých filmech. Známý je například jeho futuristický příbor, který si vybral sám Kubrick pro svou Vesmírnou odyseu.


Tvar křesla určuje nová technika tvarování jádra tvrdou pěnou kterou Jacobsen jako první zavedl do praxe. Díky ní mohl až sochařsky vyvést křivky do organicky zaoblených zad a boků a tím pokřtít název dnes již legendárního křesla na Egg chair.

Křeslo se produkuje v mnoha variantách se širokou škálou čalounění od barevných textilií až po kožené varianty, které stojí na základně z vysocene leštěného hliníku. Jistě není bez zajímavosti, že díky své velikosti se musel v kožené variantě udělat technický kompromis, který schytal ve své době hodně kritiky. A tím je šev na zadní části křesla, který spojuje více kusů kůží, protože díky své velikosti nejde křeslo potáhnout jedním kusem.


Nadčasová klasika skvěle pracuje v moderně zařízených bytech, ale i veřejných prostorech. Díky zaoblenému tvaru křeslo poskytuje vysoký pocit soukromí a je tak ideální pro lounge a pohodlné čekání nejen pro lobby a recepční prostory, ale také do soukromých bytů.

Egg Chair


Egg Chair - Křeslo Egg